Aktuality 48. ročníku

Film festival Zlín ve Švýcarsku

3. 12. 2007 | Od 18. do 23. 11. 2007 byl náš kolega Rudolf Schimera z programového oddělení přítomen jako porotce na švýcarském festivalu pro děti a mládež Castellinaria.

Od 18. do 23. 11. 2007 byl náš kolega Rudolf Schimera z programového oddělení přítomen jako porotce na švýcarském festivalu pro děti a mládež Castellinaria. Pro zlínský festival to byla příležitost prezentace, získání nových kontaktů, možnost zhlédnout nové filmy a také zjistit, jak se obdobný festival připravuje jinde.

Našemu kolegovi jsme položili pár otázek:


Můžeš nám povědět více o tvé návštěvě švýcarského festivalu?
Koncem listopadu jsem se zúčastnil 20. ročníku švýcarského festivalu pro děti a mládež Castellinaria v hlavním městě kantonu Ticino - Bellinzona. V rámci kulatého výročí se tento festival rozhodl zkusit něco nového, a poprvé oslovil kolegy z jiných dětských festivalů jako členy poroty. Do té doby v Castellinarii hodnotily filmy jen dětské poroty. Naše porota viděla celkem osm filmů určených pro věkovou skupinu 16 – 20 let. Paralelně s námi pracovala ještě porota dětská (resp. teenagerská) a paradoxně udělila ceny stejným filmům. Porota, ve které jsem byl já, jednohlasně zvolila jako vítěze francouzský film Persepolis a čestné uznání („special mention“) udělila argentinskému filmu XXY, porota složená z dětí volila přesně naopak, tedy XXY vítěz, Persepolis čestné uznání.
Samozřejmě k dalším mým aktivitám patřilo setkávání se s zajímavými filmovými tvůrci nebo lidmi z jiných festivalů. Navíc jsem potkal i známé tváře, které ve Zlíně minulý rok byly a rády na náš festival vzpomínají (např. německý režisér filmu Paulina tajemství Gernot Krää a producentka vítězného filmu Malí hrdinové Roni Dvash).
S kolegyní z poroty jsme také udělali dvě interview pro švýcarská rádia.

V čem se švýcarský festival liší od zlínského?
V první řadě je Castellinaria podstatně menší a méně dynamičtější než Zlín. Uváděli něco kolem 24 celovečerních filmů, my jsme jich měli v rámci posledního ročníku asi šestkrát tolik (z toho cca. 30 soutěžních). Jsou také hodně zaměření na zahraniční hosty a ke každému filmu se někoho snaží přivést.
Samozřejmě menší počet filmů se zrcadlí i v průběhu celého festivalu, tady vše probíhá v poklidném podzimním duchu a s letní dynamikou Zlína se to nedá srovnávat. Je proto logickou intencí Castellinarie chtít pro další ročníky růst a přitáhnout více lidí. Také proto si jeho organizátoři pozvali ke svému jubileu do poroty zástupce jiných festivalů. Vedle našeho festivalu zastoupeného mnou se jednalo konkrétně o Linu Linde ze švédského BUFFu v Malmö a Giuliu Grassilli z festivalu lidských práv Human Rights Nights v Bologni.
I přes menší počet filmů byl výběr švýcarských dramaturgů kvalitní a hodně zajímavý. Vždy mě překvapí, jak je trh s dětskými filmy veliký, tudíž každý festival objeví vždy něco, o čem člověk ještě nevěděl. Zajímavé byly i odlišné dramaturgické priority švýcarských kolegů. Alespoň v soutěži pro teenagery byl dominantní silný sociálně-politický podtext. Osobně mi přišlo, že lidé na „západě“ jsou někdy doslova posedlí tématy porušování lidských práv a zobrazování dětské chudoby na „východě“. My se naopak snažíme hlavní soutěžní dětské a mládežnické sekce neplnit primárně sociálními tématy a necháváme to pro jiné sekce.


Jaké filmy tě na festivalu nejvíce zaujaly?
Viděl jsem zhruba 15 filmů, z čehož asi 10 je pro nás zajímavých. Mně osobně se nejvíce líbily výše zmíněné filmy, pro které jsem jako porotce hlasoval, tedy: Persepolis a XXY. Vedle toho mě zaujal maďarský film Iska´s Journey a třeba italský film Rosso Malpelo.


Nabízí se spolupráce se zlínským festivalem?
Ano, pořadatelé Castellinarie měli o spolupráci s námi velký zájem a my samozřejmě také. Mělo by se jednat zejména o spolupráci na bázi výměny informací a kontaktů.Víc asi zatím prozrazovat nebudu.