Aktuality 46. ročníku

Rozhovor s...Katerina Jacob

29. 5. 2006 | Zkrácený záznam tiskové konference Proč jste přijela na festival do Zlína?

„Dětský festival je úžasná věc. Je dobré, aby se děti už v raném věku seznámily s filmem. Navíc nevím o žádném jiném podobném festivalu v Evropě. V Německu se nic takového nekoná…a snad ani v severní Americe – v USA či Kanadě.“

Proč hrajete policistiku? Je to proto, že svou rolí představujete určitý vzor správného jednání pro ostatní?

„Pravdou je, že pokud se chcete stát filmovým čestným komisařem, musíte mít čistý trestní rejstřík. Můj kolega O. Fischer ho měl. Já jsem měla ve svém trestním rejstříku drobný záznam…z mládí! V 18 letech jsem byla na diskotéce v Mnichově. Během večera se popíjelo..venku stálo nákladní auto s pilinami a během toho ohromného mejdanu jsme ty piliny rozházeli na ulici. A potom nás všechny zatkli a zavřeli. Po třech dnech jsme byli volní. Tento malý hřích mi nakonec odpustili a spolu s O. Fischerem jsem byla vybrána do seriálu a stala jsem se čestnou komisařskou. Když jste čestným komisařem, znamená to, že musíte jít příkladem. Velmi často jsme zváni do škol a na různé besedy s dětmi či mladými lidmi.“

Nejvíce jste se proslavila rolí komisařky Sabriny Lorenz v seriálu Big Ben. Nevadí vám někdy, že jste posuzována hlavně skrze tuto roli? Neznají vás lidé spíše jako Sabrinu Lorenz než jako Katerinu Jacob?

„Někdy se mi stane, že jsem i ráda, zamíchá-li se to trošku. Např. jsem jednou byla u doktora a sestřička říkala: -Vy jste přeci Sabrina Lorenz.-
Načež se doktor zarazil a prohlásil: -Já tu mám, že jste Katerina Jacob? Tak, jak se tedy jmenujete?-
Nebyl to špatný pocit.“

Jak hodnotíte současnou tvorbu pro děti a mládež?

„V České republice se pro děti točí opravdu hodně filmů. Víc než v Německu. Musím říci, že i já, když jsem byla dítě, jsem vlastně vyrůstala víc na vašich pohádkách než na těch německých. Pamatuji si Krtečka nebo Pana Tau. Milovala jsem pohádku Tři oříšky pro popelku. Nic podobného se v Německu nenatočilo. A také jsem měla vždycky chuť zahrát si v pohádce, nikoli však princeznu, ale zlou čarodějnici.“

A splnil se vám váš sen? Zahrála jste si někdy čarodějnici?

„Bohužel ne, ale v životě jsem čarodějnicí!“

Proč máte kanadské občanství? Nedůvěřujete snad situaci v Německu?

„A kdo důvěřuje Německu? (smích) Moje dcera má za manžela Kanaďana, je to také herec. Mám jednoho vnuka, a teď vlastně pěstujeme už pátou generaci herců. A potom já miluji přírodu. Ale hlavně Kanada pro mě představuje jednu z nejsvobodnějších zemí, bez rasismu apod. Každý tam může žít, jak chce.“

Co si myslíte o ženském prvku v detektivkách? Dá se říci, že je to poměrně nový jev v krimi seriálech z posledních let.

„Ano, je pravda, že je to trend. V Německu se jedná o velmi populární záležitost, stejně i ve Velké Británii. Bavili jsme se o tom i s opravdovými policisty, mezi nimiž obecně převládají muži. Myslím, že je důležité, aby se žena v televizních seriálech zobrazovala jako komisařka. Pochopitelně ale, že tato práce je ve filmovém zpracování trochu nadnesena. Pro role komisařů jsou vybíráni herci, kteří jsou hlavně atraktivní. Všimněte si, že já a můj kolega O. Fischer nejsme zrovna typičtí a je vlastně i trochu překvapující, že nás do těchto rolí obsadili.“