Tiskové zprávy (45. ročník)

Myslíme to upřímně!

3. 6. 2005 | Na druhou Balkon party dorazila čtveřice sympatických Švédů Emil Larson, Henrik Norrthon, Martin Jern a Filippa Freijd, tvůrců filmu Pitomých čtrnáct, s mírným zpožděním. Společně se zdrželi na jedné z filmových projekcí. Přesto jsme si příjemně popovídal

Na druhou Balkon party dorazila čtveřice sympatických Švédů Emil Larson, Henrik Norrthon, Martin Jern a Filippa Freijd, tvůrců filmu Pitomých čtrnáct, s mírným zpožděním. Společně se zdrželi na jedné z filmových projekcí. Přesto jsme si příjemně popovídali o jejich společném snímku.

Jak vlastně vznikl nápad natočit hraný film ve čtveřici? To přece není příliš obvyklé?
Emil Larson: Setkali jsme se zhruba před pěti lety, jsme kamarádi. Líbilo se nám pracovat společně. Nejprve jsme natočili pár videoklipů a krátkých filmů. Rozhodli jsme se pro takový systém práce, kde každý dělá všechno, nemáme žádnou hierarchii.
Henrik Norrthon: Martin pak jednou napsal scénář, představil nám všechny své nápady, které se nám zalíbily, a tak jsme se společně rozhodli natočit velký film.

Proč jste zvolili právě příběh čtrnáctileté dívky?
Martin Jern: Chtěl jsem napsat příběh o tom, jaké to bylo, když jsem byl mladý. Inspiroval jsem se svými zážitky. Šlo mi hlavně o to, aby všechno působilo velmi realisticky. Ten smutný film o dívce, kterou znásilní, vznikl i proto, že jsou takové věci ve Švédsku, bohužel, docela časté.
Emil Larson: Zároveň jsme filmem chtěli říct, že když se stane něco tak nešťastného, tak i taková věc může být k něčemu dobrá, že je ve všem naděje.

Jak se vám jako velmi mladým tvůrcům dařilo shánět peníze na váš projekt? Bylo to snadné?
Emil Larson: Je to asi jako všude na světě – peníze nejsou, ale když má člověk tvrdé lokty a zkusí bojovat, peníze získá. A když jsme na to shánění byli navíc čtyři, tak nás to vlastně dost posílilo.
Filippa Freijd: Když jsme na začátku vyrukovali s naším nápadem, tak se nám všichni smáli, že jsme příliš mladí. Na začátku natáčení jsme měli jen deset procent financí rozpočtu. Pak jsme natočili první materiál, ukázali ho producentům, kterým se zalíbil, a tak se nám podařilo získat i zbytek peněz.

Sledovali jste projekci vašeho filmu tady ve Zlíně? Jaké byly reakce českých diváků?
Emil Larson: Sledovali. Po filmu za námi přišlo hodně lidí a říkali, že se jim film dost líbil. Jsme zvyklí na různé diváky, vždyť mladí lidé řeknou všechno na rovinu. Když se jim film líbí, i když ne.
Setkali jste se s nějakými zajímavými reakcemi? Třeba i na jiných festivalech…
Henrik Norrthon: S filmem jezdíme po Evropě, ale byli jsme i ve Spojených státech. Právě tam diváci reagovali tak trochu zvláštně. Mladí lidé tam nemohou pít, a tak se divili, jak si to v tady v Evropě pěkně užíváme.

Jak se vám líbí na festivalu ve Zlíně?
Filippa Freijd: Je to fakt nejlepší festival, na kterém jsme kdy byli. Je dobře, že se tady nebojíte dělat nic ve velkém stylu, všechny ty ceremoniály. Také jsme tu potkali spoustu zajímavých lidí.

Chodíte tu hodně na filmy. Zaujaly vás některé tituly?
Všichni: Snowboarďáci a také francouzský film Můj učitel Ibrahim.